Cti svého otce i matku

Co tento pojem znamená? Jak mohu ctít své rodiče? Je to vůbec dobré? Za těch pár let svého života, který na této Zemi žiji, zjišťuji, že pro mě je to to nejlepší. I přesto, že tento úryvek z Biblických přikázání není zakotven v našem právním systému, tak je stejně přínosný jako doporučení nekrást, nezabíjet nebo nezávidět druhým.

Znamená to tedy, že mám své rodiče slepě poslouchat? NE! Jsem samostatná osoba, která má svobodu a zodpovědnost sama za sebe, takže se musím rozhodovat na základě svého vědomí a svědomí. Ano, častokrát mi radili dobře a já je neposlechl, ale jsou to jenom lidé, takže mi radili i špatně. Vím, že to vždy myslí dobře, ale ne vždycky to co myslí dobře, je dobré i pro mě. Je to někdy bolestné, ale člověk se musí naučit tomu, že je zodpovědný za svůj život a i když se budu řídit radou někoho jiného, neznamená to, že potom zodpovědnost leží v rukou té dané osoby.

Jedno lidové moudro praví, "lidé se učí z chyb, ale jen blbci z těch svých". Musím pokorně přiznat, že zrovna já, jakožto velmi tvrdohlavý člověk, jsem jeden z těch blbců. Ale jelikož jsem optimista, stále si říám, že lepší je být blbec, který se poučí, než blbec, který se nepoučí.

Byli mí rodiče dokonalí? Ovšem že ne. Nicméně věřím, že cokoliv udělali, udělali nejlépe jak uměli a dali do výchovy mé a mého bratra všechno. Proto si jich tak vážím a nemohu říct jedinné špatné slovo. Byli do rodičovství vrženi nepřipraveni, stejně jako každý jiný pár. Nevěděli, jak jejich rozhodnutí ovlivní můj život, ale riskli to a šli do toho.

Mam obavy, jestli svou roli rodiče zvládnu tak dobře, jako moje máma a táta. Kdo ví. Ale nezbývá mi, než dát do toho všechno a věřit, že to bude dost.

P.S.: Píšu sem jednou za uherský rok, takže se nemůžu účastnit diskuze... neberte tedy to, že nereaguji ni nic jako aroganci nebo lhostejnost prosím.